Proces v Mánesově
Výstava Volného sdružení M v Praze
Pod uvedeným názvem se v nedávno otevřeném aukčním domě Galerii Mánesova 54, nalézajícím se v reprezentativně upravených podzemních prostorách činžovního domu ve stejnojmenné ulici v Praze 2, realizuje pozoruhodná výstava jednadvaceti výtvarníků „Proces v Mánesově“, kteří zde v rámci Volného sdružení M představují tvorbu z posledních let. Všichni jsou umělci donedávna bytostně spojeni s životem S.V.U. Mánes, vedle Umělecké besedy, jednoho z našich nejstarších a nejvlivnějších uměleckých spolků.
Spolek výtvarných umělců Mánes, pojmenovaný po Josefu Mánesovi, byl založen v roce 1887, jeho účelem bylo diskutovat a přednášet o umění, jak českém tak evropském, vydávat časopisy Volné směry (1897―1949), Styl (1909-1913, 1920-1938), umělecké publikace a pořádat domácí i zahraniční výstavy. K zakládajícím členům náležely tak významné osobnosti jako například Mikoláš Aleš, Stanislav Sucharda, Luděk Marold, Alfons Mucha, Max Švabinský, Antonín Slavíček, Antonín Hudeček nebo Joža Uprka. V letech 1928–1930 na dnešním Masarykově nábřeží si přímo nad Vltavou vybudovali funkcionalistický výstavní komplex, navržený Otakarem Novotným. Po roce 1989 spolek o jeho navrácení vedl s Českým fondem výtvarných umění letité a neúspěšné spory. V roce 2004 proto Mánes přesídlil do domu „Diamant“, kde si v suterénu zřídili Galerii S.V.U Mánes Diamant.
Jak již kdysi konstatoval Jakub Arbes, malé české poměry nejsou nakloněny velkorysým myšlenkám. Mánesáci pro své umělecké výstavní aktivity nejenže nezískali státem jim „odcizenou“ budovu, v nadnesené metafoře označovanou jako: „dům-loď, dům-most“, o kterou přišli v období 50. let, ale marasmus se nezastavil ani v současnosti uvnitř samotného spolku. Takže výstava nazvaná v kafkovském duchu „Proces v Mánesově“, je jakýmsi podzimním salonem odmítnutých, kde je zastoupeno pět vyloučených a šestnáct na protest proti jejich vyloučení vystoupivších členů spolku.
Hlavní motiv výstavy předznamenává rozměrný a působivý obraz Petra Šmahy, jehož dramatická akční malba náleží k současným vrcholům českého a evropského figurálního expresionismu. Vidíme na něm přízračnou diagonální postavu polomrtvého Josefa Mánesa, podaného dynamickými tahy štětce. Za ním obrysy soudců či členů imaginární schůze a cáry jejich roztržených talárů. Obraz je tak obžalobou nešťastného stavu, do kterého se dostal S.V.U. Mánes. „Zdá se, že i celá společnost nevychází z pocitu věčného nespravedlivého procesu“, řekl při vernisáži Josef Záruba - Pfeffermann, “stavu, kde jsou někteří nesmyslně vylučováni, aby se vytvářely účelové aliance, které vynášejí rozsudky nad menšinou….“
Co říci k samotné výstavě? Jaký je „úhel pohledu“ výtvarníků, kteří zde vystavují? Můžeme se zde setkat s dnes již klasiky soudobého českého umění, s jejich žáky, najdeme zde umělce rozvíjející odkaz 70. let, strukturalisty, vyznavače nové figurace, expresionisty i české stuckisty, vystavující v Londýně. Tóniny ironické, angažované i meditativní. K významným jménům bezesporu náleží prof. Zdeněk Beran nebo Ivan Bukovský, Jiří Hauschka, Josef Hnízdil, Milan Jaroš, mimo jiné i autor grafické úpravy katalogu. K protagonistům expozice lze přiřadit Rudolfa Junga, Zdeněka Lhotáka, Pavla Máru, Lukáše Miffka, Jana Neuberta, Aleše Ogouna či Jana Stosse s jeho Oplakáváním, Dagmar Hamsíkovou, Elišku Rožátovou, Marii Strahovskou, Markétu Urbanovou, jejíž tajemně pojatá Sibyla nezapře nic z magie orákula a věštění. Václav Špale zde představil plastiku Olověné město, jakousi sfi-fi verzi Vernova Ocelového města; je též autorem textové části katalogu. K nepřehlédnutelným postavám náleží i Jaroslav Valečka, Jan Vančura nebo sklář Aleš Vašíček. Není pochyb o tom, že Volné sdružení M spojuje umělce rozvíjející v novém osobitém duchu současnou českou výtvarnou myšlenku, opírající se o ideu závěsného obrazu a tlumočení silného narativního příběhu, vypovídajícím o životě člověka.
Poněkud paradoxní a skutečně „kafkovský“ osud spojený s dosavadním úsilím a činností S.V.Ú. Mánes možná snese srovnání s absurditou Procesu, možná že pro pochopení situace se stačí podívat na dobovou kresbu Mikoláše Alše znázorňující v nadživotní velikosti postavu Josefa Mánesa, jak ve dne hledá se svíčkou v ruce mezi pražskými měšťany člověka, který pochopil jeho umělecké snažení?
Hugo Schreiber, Literární noviny